Hlášky

11. října 2009 v 16:33 | Emma |  Buffy, přemožitelka upírů

(Parta zjistí, že démon půjde po nejchytřejším člověku.)
Willow: Proč by měl ten démon jít zrovna po mně?
Alex: Kolik je druhá odmocnina z 841?
Willow: 29. Aha.

(V ředitelně)
Buffy: Pane Flutie...
ředitel Flutie: Žáci mi mohou říkat Bobe.
Buffy: Bobe...
ředitel Flutie: Ale oni mi tak neříkají.


Alex: A právě s tím mám problém. Protože se bavíme o upírech. Vedeme řeč, ve které jsou upíři.
Willow: A nebylo to to, co jsme viděli minulou noc?
Buffy: Ne, to nebyli upíři. To byli lidé, kteří potřebovali masáž obličeje. Nebo měli možná vzteklinu. A ten, co se proměnil v prach? Jen hra světla. To je přesně to, co jsem řekla, když jsem poprvé spatřila upíra. Teda, hned potom co jsem přestala křičet.

(Cordelie projde bez povšimnutí kolem Alexe a Willow.)
Alex: Cordelie, celej den jsi na mě nebyla protivná. Něco jsem provedl?

(Cordelie se zpovídá u psychologa ze svého zážitku, kdy nalezla mrtvé tělo profesora.)
Cordelie: Nevím, co bych řekla, víte, prostě si tak normálně žijete a najednou je někdo v lednici? Taková věc vás fakt dostane. Bylo to... Stačí říct, že jsem od včerejška nemohla nic pozřít. Myslím, že jsem shodila 22 deka. Rychleji než s takzvanou dietou od toho mýho mastičkáře. A já neříkám, že bychom měli každý den zabít učitele, proto abych zhubla. Já jen říkám, že tragédii musíme brát z té lepší stránky. Víte? Jako třeba, že i v ojetým mercedesu jsou kožený sedačky.

Giles: To vniknutí do koronerova počítače, co právě Willow provádí, je, předpokládám, naprosto legální.
Willow: Naprosto.
Buffy: Samozřejmě.
Giles: Dobrá, nebyl jsem tu, neviděl jsem to a tudíž jsem tomu nemohl zabránit.

Buffy: A my musíme být připraveni, ať už to bude kdykoliv.
Giles: Bude to dnes večer.
Buffy: Dnes večer, dobře. Ne, to není dobře! Nemůže to být dnes večer!
Giles: Mé výpočty jsou přesné.
Buffy: Ne! To jsou špatné výpočty! Špatné!
Willow: Buffy má skutečně důležitou schůzku.
Buffy: S Owenem!
Giles: Takže já hned skočím do stroje času, pojedu zpět do 12. století... a požádám upíry, zda by to proroctví neodložili, protože ty máš dnes rande.

(Buffy si myslí, že Alexovu mysl něco ovládá a svěřuje se s tím Gilesovi.)
Giles: Alex se začal posmívat těm méně šťastným?
Buffy: Jo.
Giles: A došlo k výrazné změně jak v oblékání, tak v chování?
Buffy: Ano.
Giles: A všechen svůj volný čas tráví s partou imbecilů?
Buffy: To je špatný, co?
Giles: To je pohroma. Je z něj 16letý chlapec. Budeš ho muset zabít.

(po výcviku s Buffy)
Giles: (na Buffy) Jen běžte na hodinu a já si zatím počkám, až se mi do rukou vrátí cit.

(Angel zachránil Buffy před několika upíry.)
Angel: Bydlím blízko. Procházel jsem se.
Buffy: Takže jsi mě nesledoval. Měla jsem pocit, že jo.
Angel: Proč bych to dělal?
Buffy: To mi řekni ty. Jsi záhadnej kluk, co se z nenadání objeví. Neříkám, že mi to dneska nepřišlo vhod. Ale když už se tady ukážeš, zajímalo by mě proč? (nakloní se k němu)
Angel: Možná se mi líbíš.
Buffy: (usměje se) Možná?

Buffy: Určitě jsi utahaná.
Joyce: To jsem. Nemáš představu, kolik i malá galerie....
Buffy: Tak si běž lehnout nahoru do postele a já ti přinesu horkej čaj.
Joyce: To je milé... co jsi provedla?

Alex: On strávil noc ve tvým pokoji? Ve tvý posteli?
Buffy: Ne v mý posteli. U mý postele.
Willow: To je tak romantický. Bylo, teda, on se...?
Buffy: Dokonalej gentleman.
Alex: Buffy, no tak, prober se. Vždyť tě sváděl nejstarším trikem na světě.
Buffy: Jak? Že mi zachránil život? Že ho pořezali na žebrech?
Alex: Jo. Kluci udělají cokoliv, aby ohromili holku. Jednou jsem vypil dva litry Pepsi bez nadechnutí.

(Giles chystá Buffy trénink.)
Giles: Začneme s holemi. Které mimochodem vyžadují dosti usilovný trénink. Vím, o čem mluvím.
Buffy: Gilesi, ve 20. století? Nebudu bojovat s Robinem Hoodem.

Buffy: Tak, cos dělal celej den?
Angel: Trošku jsem četl.
(Buffy se podívá na poličku a všimne si, že tam leží její deník.)
Angel: A přemýšlel jsem o spoustě věcí. Buffy, já...
Buffy: (hystericky) Můj deník? Tys četl můj deník? To není slušný. Deník je jako nejintimnější místo člověka. Vždyť ani nevíš, o čem tam píšu. Fešák může znamenat spoustu věcí... ošklivejch a když píšu, že tvý oči jsou pronikavý, tak tím myslím vypoulený.
Angel: Buffy...
Buffy: (nepustí ho ke slovu) A to " A " náhodou vůbec neznamená Angel, znamená to Ahmed. Jeden krásnej zahraniční student, takže to s tebou nemá vůbec nic společnýho.
Angel: (Využije toho, že se potřebuje nadechnout.) S tím deníkem hnula tvá matka, když sem přišla uklízet. Viděl jsem ji ze skříně. Nečetl jsem to, přísahám.
Buffy: (ztrapněně) Oh! Oh.

Giles: Tady je zmínka, že zhruba před dvěma sty lety žil v Irsku Angelus. Upír s andělskou tváří.
Buffy: To vystihli přesně.
Alex: Nechci nic říct. Nemám, co říct.
Giles: (na Buffy) Má tenhle Angel tetování na pravém rameni?
Buffy: Jo, vypadá to jako pták.
Alex: Teď chci něco říct. (rozčileně) Tys ho viděla nahýho?
(Ostatní si ho nevšímají.)
Willow: Tak Angel už tady nějakej pátek je.
Giles: Na upíra to moc není. Tak 240 let.
Buffy: 240. No, říkal, že je starší.

Willow: Kdy začala rekonstrukce? (Buffy ji nevnímá) Buffy?
Buffy: Co? Um... Rekonstrukce. Rekonstrukce začala po té konstrukci, kterou odflákli, takže se muselo rekonstruovat.

Darla: Víš, co je na světě nejsmutnější?
Buffy: Špatnej účes s tímhle oblečením?

Willow: Dramatická scénka je to nejjednodušší, co se dá předvést na soutěži talentů... protože to nevyžaduje skutečný talent.
Alex: Ale my máme talent. Umíme ledacos. Buffy, ehm...
Buffy: A co mám dělat? Zabíjet upíry na jevišti?

Buffy: Školní přehlídka talentů. Jakým švindlem jste získal tenhle džob?
Giles: Náš nový Führer, pan Snyder.
Willow: Myslím, že se jim teď říká ředitelé.
Giles: Myslí si, že bych se měl více stýkat se studenty. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem si zvolil povolání knihovníka... abych minimalizoval takový kontakt, ale on mě neposlouchal.
Buffy: (vážným tónem) Gilesi, v každém pokolení se zrodí někdo předurčený k tomu, aby řídil soutěž netalentovaných. Svému osudu neutečete.

Alex: Měli jsme dnes domácí úkol?
Willow: Na dnes je aktivní naslouchání.
Alex: Super! Co je aktivní naslouchání?
Willow: To byl ten úkol. Kapitola pět. "aktivní naslouchání". Našpicuješ uši a zaměříš se na druhou osobu.
Wendell: Slečna Tishlerová to včera ukazovala.
Willow: (na Alexe) Na tobě!
Buffy: Měla na sobě přiléhavej svetr.
Alex: Ó, temně modrej angorák! Vidíš? Poslouchal jsem.

(Buffy se stala upírkou.)
Buffy: Radši bychom si měli pospíšit… protože začínám mít hlad.
Alex: To je vtip… že jo?

Buffy: Což takhle napsat seznam mrtvejch nebo pohřešovanejch? To by mohl být začátek.
Giles: A já prohledám všechny možnosti, včetně duchů. A Alexi, pokud nemáš co dělat, nechtěl by jsi mi pomoct?
Alex: Co? My teď máme domácí úkol? Kdy nás to potkalo?
Buffy: To je součást půvabu boje s upíry.
Alex: A co budeš dělat ty?
Buffy: Pokusím se zjistit o Mitchovi co nejvíc. Ten útok nebyla náhoda.
Alex: To chci dělat já.
Buffy: Dobrá. Můžeš to mít. Poptej se okolo. Jeho přátel. Promluv s Cordelií!
Alex: Mluvit s Cordelií? (na Gilese) Takže bádání, co?

Snyder: Je to neuvěřitelný. Jeden den je školní dvůr úplně prázdný a druhý den jsou všude děti. Jako kobylky. Plazí se všude, bezmyšlenkovitě se krmí a páří. Neúprosně všechno zničí, co mají v dohledu, nesmyslná touha existovat.
Giles: Opravdu si vždycky užívám tyhle povzbuzující rozhovory. Ale zvážil jste už někdy, vzhledem k vaší očividné lásce k dětem, že třeba práce ředitele není pro vás zrovna nejvhodnější?
Snyder: Někdo na ně musí dohlížet. Jsou jako smečka časovaných bomb plných hormonů.

Buffy: (Gilesovi) Pokud vám nevadí malá rada. Měl byste vynechat tu pasáž s idiotem. Být nazván idiotem bere lidem chuť na rande.
Alex: Mě to vlastně trošku vzrušuje.
Buffy: Bojím se tě.

(Buffy a Alex koukají na to, co se vylíhlo z vejce.)
Alex: Brr!
Buffy: K tvému brr přidávám svoje fuj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama